Otevřely se dveře chodby, přišel Hassan. „Buď zdráva, číslo čtyři. Jak se ti líbí v paláci tvého pána?“ usmál se. „Představovala jsem si to trochu jinak,“ odpověděla sladce a ironicky Petra, hodíce přitom dvojitý pohled na přikovaná zápěstí.
„Číslo čtyři, tento týden se ukáže, zda ti skutečně činí rozkoš snášet ponížení, nesvobodu a i bolestivé týrání. To je vše, co ti řeknu. Vždy ale existuje cesta zpět… Jediná, neodvolatelná, definitivní…odcházím ze služeb svého pána, tak zní ta věta,“ zopakoval jí. „Vím… nevyslovím tu větu,“ rezolutně hlesla. „Uvidíme…,“ laskavě se usmál Hassan a odešel.
Opět zůstala sama. Po několika hodinách se jí začalo chtít spát… Klesla jí hlava a usnula. Vzbudilo ji lomcování za ramena. Budily ji stráže, přinesly jí jídlo. Nějakou ohavně šedou kaši, ale měla hlad.
Otevřeli jí jedno zápěstí, druhé dále viselo. Položili misku před ní, ona jednou rukou pracovala lžící a sama si myslela něco o psovi a psím žrádle. Po jídle bylo zápěstí opět zajištěno.
Následovaly dva dny nudy. Nedělo se vůbec nic, kromě návštěv stráží s „darem“ šedé kaše. Třetí den v cele se však objevil Hassan se zvláštní společností dvou stráží a muže oblečeného v černém, s obličejem zahaleným černou maskou, podobnou těm, které používají lupiči při přepadení.
„Milé číslo 4, odpočinula sis… zabydlela se,“ začal jízlivě: „nyní tvůj výcvik bude pokračovat.“ Petra byla vysvobozena od zdi, nicméně okamžitě po uvolnění zápěstí jí za ně stráže čaply a vedly k mřížím. Opět na ni byla aplikována policejní pouta, a to tak, že řetízek byl šikovně provlečen skrz mříže tak, aby stála čelem k mřížím a zády k prostoru své cely, kde stála „návštěva“. Čili… opět znehybněna. Na nohou byla stále volná… Avšak už slyšela: „Rozkročit“… „Víc…,“ bylo doplněno nespokojeně.
Rozkročila se více a stráže přivázaly pevnými provazy každou nohu k mříži. Visela na mřížových dveřích jako pavouk v síti. Netušila, proč zvláštní disputace čtyř věznitelů chce vidět její záda… Pochopila, když jí na zadek dopadla rána bičem.
Vykřikla spíše leknutím, než bolestí. „Číslo 4, jsi otrokyní, a otrokyně v naší zemi byly vždy bičovány. Ty máš to privilegium, že bič, kterým tě dnes ještě dvacetkrát pošimráme, tě nezraní a tvá pleť bude čistá.“
„Co jsem provedla?“ vykřikla Petra, hlas se jí chvěl překvapením i vzrušením. Nepraktikovala skupinový sex a nebyla zvyklá být vystavena pohledům osmi očí, zvláště když jí majitel dvou z nich bičuje.
„Číslo 4, ve smlouvě jsi podepsala souhlas s bičováním. Než ztropit blamáž na loži mého pána, který své otrokyně bičuje s velkou radostí a čeká od nich za to slastné díky, odhalíme tvou možnou lež teď. Budeš své rány počítat. Za každou nespočítanou obdržíš dvě další.“
Bič svištěl, Petra držela a počítala. Po pěti ranách se uvolnila a poddala, volně se zavěsila za mříže a uživala si. Nikdy nebyla bičována, jen měla doma mnoho GB videí bičovaných žen, kterým pokaždé záviděla. Líbilo se jí to. Ještě více se jí to začalo líbit poté, co sama před sebou předstírala odpor, vyjádřený zoufalými výkřiky a křečovitým cukáním v poutech, což způsobovalo jejich řinčivé dření o mříže. Když se vyburcovala k pláči, začala svému klamu téměř i věřit.
Po desáté ráně přistoupil k Petře jeden ze strážců a utáhl pouta, jež svírala její ruce. Želízka bolestivě doléhala na její zápěstí a Petra zesílila svůj nářek. Snoubily se v ní v tu chvíli dvě osobnosti – subinka, bezmocně upoutaná a trestaná, a masturbující divačka spankingových fantazií. Ta první chtěla křičet radostí, ta druhá si přála těšit se z vlastního nářku. Zvítězila druhá.
Trestní komado odvedlo svou práci a až na Hassana opustilo Petřinu celu. Petra byla sejmuta z mříží jako Kristus z kříže a opět putovala na své místo ke zdi. Když byla opět za ruce upevněna v masivních řetězech, promluvil k ní Hassan.
„Číslo 4, neodpovídej, ale jen kývni hlavou. Zažívala jsi slast?“ Petra kývla a šelmovsky se usmála. „Přeješ si podstoupit výprask i zítra?“ Petra opět kývla. „Výborně. Touto zkouškou jsi prošla. Nyní zkus zadržet dech a dýchat jen nosem.“
Petra nechápala, ale poslechla. Měla za sebou kurzy v potápění a byla nekuřačka, omezené dýchání jí nedělalo problém. „V pořádku. Bude ti totiž na 24 hodin nasazen roubík,“ oznámil Hassan a vytáhl červenou velikou kuličku, optřenou dvěmi koženými řemínky.
Přistoupil k Petře a odhrnul její dlouhé černé vlasy. Následně si své milosrdenství však rozmyslel – uvědomil si, že šejk při trýznění svých otrokyň roubíkem nebere ohledy na délku vlasů…
„Otevřít ústa,“ zavelel. Petra uposlechla a rázem měla ústa plná červené koule. „Skousnout,“ zavelel Hassan a Petra uvolnila své čelisti. Aby měl Hassan jistotu, že se vězeňkyně nezbaví trýznící pomůcky vyplivnutím, zapnul – jak zmíněno, přes její vlasy… velmi to tahá – řemínek. Velmi těsně.
„Číslo 4, abys i nyní měla možnost kdykoliv odstoupit z výcviku a odejít tak ze služeb svého pána, deklarační věta je pro případ použití náhubku změněna na tři údery oběma rukama na zeď cely. Rozumíš?“ pedantsky vysvětloval Hassan.
Petra zvedla oči v sloup a přikývla. Nechápala, proč se jí ten člověk pořád ptá, zda nechce utéct. Už teď měla jistých 30 000 dolarů a chtěla samozřejmě další. A navíc… Teď teprve to začínalo být zajímavé…