„Zvedni se, děvče, zasloužíš odměnu,“ vyzval jí. Sesunula se ze stolu a následovala ho opět do postýlky. On mezitím načnul lahev šampaňského a nalil do dvou skleniček. Pohladil jí její zápěstí, stále uzamknutá k sobě za zády a přiložil jí její skleničku k rtíkům. Napila se, usmála a poděkovala pánovi. „Smím dostat ještě, můj pane?“ poprosila.
Neviděl důvod své subince nevyhovět, znovu jí dal něžně a pomalu napít. Tentokrát vypila až do dna. Líbila se jí bezmoc otrokyně spojená s luxusem milenky bohatého a místy pozorného šejka.
„Pane, tlačí mě želízka… směla bych je mít trochu uvolněná?“ poprosila s kočičím pohledem v očích. Šejk rád nutil své otrokyně trpět mnohem více, než modřinami na zápěstí, ale protentokrát vzal klíček a pomalu oba obojky povolil tak, aby Petra byla stále na rukou znehybněná za zády, ale pouta ji nebolela. Toho otrokyně využila, zabořila hlavičku do polštářů a kroutila zápěstími tak, aby jim ulevila malým procvičením a zároveň si užila milovaného pocitu, jak po nich klouzají kovové náramečky, kterých se dnes v noci asi už nezbaví.
Ještě jednou si šejk Petru té noci něžně vzal. Byl už unavený a ráno měl absolvovat několik obchodních jednání, přesto trvalo hodinu, než ji po slastném a něžném milování otočil na břiško, olízal onáramkovaná zápěstí a zezadu ještě jednou uvedl do nebe. Pak ji otočil a naklonil se nad ní. „Moc ti děkuji, čubičko, uvedla ses nádherně. Zítra dostaneš volno, ale nástup tě nemine. Musíš být moje hodná holčička, takže si tě zítra v 6 hezky prohlédnu v uniformě. Rozumíš?“
„Ano, můj pane,“ pokývala hlavou. „Výborně. Jsi moc dobrá, ale pořád jsi moje otrokyně, takže nebudeš spát v mojí posteli. Dnes v noci patříš mě, takže nebudeš spát ani u sebe. Co ti vychází jako jediná možnost, čubičko?“ zeptal se s provokativně zdviženým obočím.
Petra pochopila, zvedla se z postele a sama odkráčela do otevřené cely v rohu ložnice. Poslušně si lehla na kavalec. Šejk chtěl, aby se na tvrdém kavalci v kleci jeho ložnice vyspala alespoň trochu pohodlně a tak k ní zamířil s klíčkem od pout, aby jí je odejmul. Ona sama ho však zdržela. „Ne, pane… chci být i ve spánku Vaší otrokyní, dovolte mi, prosím, snít o Vaší nadvládě.“
Usmál se, pohladil jí na vláskách, přikryl tenkou dekou a zamkl celu. Petra usnula jako malé dítě. Když se ráno vzbudila, šejk už byl pryč. Před klecí seděl na židli její osobní dohlížitel Hassan, kouřil doutník a čekal, až se jeho svěřenkyně vzbudí. Když viděl, že otevřela oči a začíná se vrtět, otevřel celu a sundal jí pouta. Petra byla chvíli dezorientovaná, ale když se rozhlédla a přes mříže si prohlédla ložnici, kde se toho večer a v noci tolik stalo, uvědomila si, že to není jen sen.
„Pán byl s tebou velmi spokojen, číslo 4,“ pochválil ji Hassan: „a posílá ti jako díky toto.“ Podal ji malý kousek papíru, který si Petra ještě trochu zalepenýma očima prohlédla. Byl to šek na 10 000 dolarů… Hned první noc si k základnímu platu mohla připočítat částku, na kterou by na brigádách nevydělala za celý rok. Vše jí začínalo opravdu hodně bavit.
Oblékla se a Hassan ji odvedl do jejího apartmá. Až do pravidelného večerního nástupu měla volno. Petra nečekala, že na ní první noc s novým pánem zanechá tak silný dojem. Chtěla si ještě zdřímnout, ale nemohla… pořád myslela na to, jak si ji tvrdě bral… ale i na něžné momenty. Vše, co se uplynulého večera a noci přihodilo, se jí opravdu moc líbilo. Těšila se také na večerní nástup. Být předvedena v „uniformě“ s rukama upoutanýma za zády, stát v řadě, předstupovat před šejka… a bát se, že na úpravě předpisového oděvu najde malou závadu a potrestá jí proto vězením… to jí vzrušovalo.
Odpočinula si, prošla se po zahradách paláce a za chvíli byl opět čas pro zmíněné potěšení, které neslo jasné známky vojenského rituálu. Čili: kontrola oblečení pod hrozbou vězení (líbila se jí představa okamžiku, kdy klečí před šejkem a je jí sdělováno, že je potrestána, ale sedět přikovaná ke zdi v base se jí nechtělo, takže kontrolovala pořádně), oblékání, rozhalení dekoltu, aby byla vidět patřičná škvírka, následně obutí, zapnutí saka, čekání na Hassana, spoutání a odvedení do atria.
Subinky se opět hezky seřadily. Špitaly si mezi sebou, že pán dnes není v dobré náladě, prý mu nevyšlo několik investic v Evropě. Zkušenější z nich věděly, co to znamená a… těšily se v očekávání, jak si šejk neúspěšný obchod vyvzteká na některé z nich.
Pán přišel, vskutku se velmi mračil – drby nelhaly. Nepromlouval ke každé subince. Posadil se před ně do křesla, což znamenalo… ano, pokleknutí. Řada dívek v černobílém business dress s rukama spoutanýma za zády si naráz klekla na kolena.
Šejk chvíli seděl a se zamračenou tváří si prohlížel své subinky. Některým začal očekáváním stékat pot po obličeji a nervózně začaly vrtět zápěstími v želízkách. Bály se, aby ve hněvu pán některou z nich neposlal do vězení. Občas to dělal velmi ukvapeně, ačkoliv většinou důvod byl. Nakonec promluvil. „Osobní dohlížitelé rozepnou každé čubce sako a halenku. Chci si pohrát s kozama.“
Sedmnáct mužů v uniformách přistoupilo k přiděleným dívkám a zcela jim rozhalilo poprsí. Subinky stály v řadě s rozepnutými saky i halenkami. Kalhoty byly na svém místě.
Jakoby dohlížitelé i nadále věděli, co si pán přeje, vodily jednu rozhalenou a spoutanou dívku po druhé na pohovku v atriu. Šejk si nad každou dívkou položenou na prostorné pohovce klekl a začal jí zběsile mačkat poprsí.
Nejprve každé z nich hodnou chvíli drtil kozičky v železné panně svých pěstí, potom si chvíli něžně hrál s bradavkami, aby těmi samými výstupečky začal za chvíli kroutit, tahat za ně a štípat do nich.
Následně pevně a bolestivě uchopil celá ňadra tak, aby je jeho pěsti téměř obepnuly a bradavky byly vytlačeny nahoru, a tedy také řádně prokrveny. Ještě více zrudlé bradavky začal později rychle laskat jazykem, kmitajíce s ním jako had před útokem.
Dívky, jejichž bradavky byly prokrvujícím stiskem ještě více zcitlivěny, vyjekávaly slastí. Tento pocit byl ale každé z nich přerván, když od pána dostaly zprava silnou facku. Tímto celé „cvičení“ skončilo a na pohovku byla přivedena další aktérka.
Subinky, které „to“ už měly za sebou, musely být znovu ustrojeny tak, aby vzhled jejich halenek a sak odpovídal předpisům. Protože však šejk nepovolil (příjemně) zdeptaným subinkám ani chvilkové odejmutí okovů, což by jim uvolnilo ruce držené vzadu, museli se o úpravu postarat osobní dohlížitelé. I Petře Hassan „naaranžoval“ oděv tak, aby nehrozilo, že ji šejk po skončení „zábavy“ s poslední otrokyní dá na týden odvést do okovů.
Když vše bylo odbyto a dívky stály opět upravené v řadě, předstoupil šejk, zle se usmál a pronesl větu, která slibovala všem subinkám zajímavý večer: „Čubky mám špatnou náladu. A vy jí budete mít taky…“