Během řeči mě objala kolem krku a podívala se mi pátravě do očí. Nevím, co tam viděla, ale prostě mě políbila. Příjemně voněla. Pevně jsem ji stiskl a vnikl jí jazykem do úst. Jako bych se propadal do moře… Uvolnila se a ohromeně na mě pohlédla. Pak se mi podívala na šortky a viděla tam to nadělení. Zasmála se a řekla: „Je na tobě ten měsíc vidět.“
Rozepnula mi knoflík a stáhla kalhoty dolů. Penis vyskočil ven jako plch. Vzala ho do ruky. „Je moc hezkej,“ řekla… Dřepla si na paty a přiblížila svůj obličej až k němu. Stáhla kůžičku, chvíli si ptáka prohlížela zblízka a pak ho olízla svým teplým jazykem. Musel jsem se chytit skříně. Párkrát ho olízla, vsunula si ho do pusy a zatáhla. Myslel jsem, že omdlím. Načež jsem to nevydržel a začal stříkat. Jen jsem začal, vytáhla ho z pusy a pořadně ho vyhonila. Semeno jí stříkalo do obličeje a na ty velké, pěkné prsy. Nakonec ho zase olízla a postavila se.
Znovu mě objala a začala líbat. To už jsem se trochu probral. Opětoval jsem jí líbání a přitom jí stáhnul ze zadku šortky. Trochu se ode mně odtáhla, svlékla se úplně a řekla: „Víš co, pojď do postele.“ Asi jsem se nějak zatvářil, protože pokračovala: „Nebo nechceš?“ „Chci,“ řekl jsem, ale… Měl jsem na mysli Marii, tchána a tak dál, ale řekla mi na to: „Jarda o tom ví, vlastně to sám vymyslel, a Marie se to přeci nikdy nemusí dozvědět.“
Vzala mě za ruku a odvedla k nim do ložnice. Milovali jsme se asi hodinu. Na všechny způsoby, které jsem znal, a něco jsem se i přiučil. Potom šla dovařit oběd, najedli jsme se a dali si další kafe. Ja pak zalezl zpátky k prknu a tchyně šla k nějaké své přítelkyni. Přišla večer, udělala jídlo, dali jsme si dvě deci bílého a koukali na televizi. Toužil jsem po ní, ale neodvážil jsem se to říct.
Asi v deset si začala napouštět vanu. Seděl jsem u televize a představoval si, jak se svléká. Jak si stahuje kraťasy a kalhotky a jak se objevuje ten její pevný zadek. Jak si přetahuje tričko přes hlavu a rozepíná podprsenku. Jak z ní vyjedou ty dvě krásný velký žemle a jak tiše mlasknou…
Stáhl jsem si kalhoty. Penis se mi postavil nad nahým břichem, vyčítavě, jako by říkal: „Zvedni se a jdi za ní.“ Začal jsem ho zvolna masturbovat a sbíral odvahu. Přitom mi bylo jasné, že se nezvednu a nikam nepůjdu. Nevím proč, ale po tom dopoledni jsem si před ní připadal jako malý kluk.
Koutkem oka jsem si všiml, jak tmavý obdélník otevřených dveří náhle zesvětlal. Lekl jsem se a dlaní si zakryl klín. Tchyně tam stála a dívala se na mně. Byla nahá. Nic neřekla, přešla pokojem ke mně, klekla si a vzala ho do úst. Chvíli ho sála, potom se zvedla, mírně se rozkročila a zvolna na něj dosedla. Zajel do té vlahé jeskyně s viditelným požitkem. Objal jsem ji. Přitiskla ke mně své prsy a začala mě líbat. Byli jsme čím dál vzrušenější, zrychlovali jsme, docela se mi líbilo rytmické vrzání křesla. Vyvrcholili jsme současně, ona s hlasitým vzdycháním, já s obličejem zabořeným v jejích prsou.
Chvíli jsme oddechovali, pak se opatrně zvedla a šli jsme do vany. Navzájem jsme se umyli a nešetřili přitom smyslnými dotyky. Nakonec jsme vylezli z vody a já jí to udělal zezadu na dřevěné lavici. Skončili jsme zase ve vaně, tentokrát s lahví vína. Povídali jsme si skoro do půlnoci. Vlastně jsme si toho o sobě a svých rodinách řekli daleko víc, než za ty čtyři roky, co jsem u nich bydlel.
Napřed jsem myslel, že budeme spát spolu v ložnici. Chvíli o tom přemýšlela, ale nakonec to zavrhla. Důvod mi neřekla, prostě mě poslala do našeho pokoje. Zase jsem si připadal jako malej kluk.
Ráno… Jako by se nic nestalo. S malou výjimkou, když jsem stál pod sprchou, přišla tchyně, pozdravila, shodila ze sebe noční košili a vesele si začala čistit zuby. Když jsem se utíral, stála nakloněná nad umyvadlem a jak pohybovala kartáčkem v ústech, prsy se jí kývaly do rytmu. Chtěl jsem k ní přistoupit a vzít je do rukou, ale nesebral jsem odvahu. Nechápal jsem to. Bydlel jsem u nich čtyři roky, s tchánem a s ní jsem si tykal, nabídli mi to krátce po svatbě, vždycky jsem s nimi měl víceméně vyrovnaný vztah, ale najednou jsem si připadal jako žáček na vesnické škole, když zůstane v kabinetu sám s učitelkou, která se mu líbí. Šel jsem do kuchyně.
Snídaně už byla hotová. Sedl jsem si ke stolu, nalil čaj z konvice a pomalu jedl. Přišla po chvilce. Bylo hned po ránu horko, měla na sobě pouze tenký bavlněný šátek s pestrým vzorem uvázaný kolem pasu jako sarong a jinak nic. Přišla až ke mně a dala mi pusu. Hned jsem jí dlaní přejel po nohou vzhůru a pohladil zadek. Neměla kalhotky.
Stiskl jsem jednu půlku a přitáhl jsem tchyni k sobě. Vzala mě jemně za hlavu a přimáčkla ji na své prsy. Chvíli tak vydržela, ale náhle mě odstrčila a sedla si naproti ke stolu. Nalila si čaj, přitáhla si tác s chleby a začala snídat. Přitom se na mně zamyšleně dívala. „Nečekala jsem, že budeš tak lačnej,“ řekla. Díval jsem se z okna do zahrady a hned neodpověděl. „Vadí ti to?“ řekl jsem potom. „Ne, nevadí,“ odpověděla, a pořád se tak divně dívala. „Máš chuť?“ řekla náhle. „Já nevím,“ odpověděl jsem.
Chvíli jsme mlčky jedli, potom jsme si začali povídat, co je potřeba udělat na zahradě a kolem domu. Nakonec od sebe odstrčila prázdný hrnek, zaklonila se v židli a složila ruce za hlavou. Dívala se na mne a mírně se usmívala.
„Přijde mi to strašně divný,“ řekl jsem. „Já vím,“ odpověděla a pokývla hlavou. „Chceš s tím přestat?“ Sama mi to nabídla, pomyslel jsem si. Když se to prolákne, kdo z toho bude mít malér? Oba, odpověděl jsem si. „Přestat s tím co nejdřív bude to nejlepší, co můžeme udělat.“
Podíval jsem se jí do očí. „Ne, řekl jsem.“ „Co to kecáš?“ okřikl jsem se v duchu. CHCEŠ s tím přestat, a hned! Tchyně nebyla z těch, kdo by se nechali opít rohlíkem. Vzdychla a řekla: „Já vím, že je to blbost. Když se to provalí, tak to těžko ustojíme. Hlavně před tou hysterkou.“ Tím myslela Marii… Docela mě pobavila představa, co by se dělo, kdyby se to Marie dozvěděla. Byla prostřední ze tří holek, ale úplně jiná než zbytek rodiny.
Tchyně… To je zvláštní, že o ní pořád mluvím jako o tchyni, když jsme si vlastně s ní i s tchánem hned od svatby tykali. Takže dobrá… Hanka se zamyšleně dívala z okna a já si ji zatím prohlížel. Předtím jsem si nikdy neuvědomil, jak byla podobná Lucce.. Pomenší, štíhlá, ale statná, jestli víte, co tím myslím, drobnější obličej s tmavýma očima rámovaný nakrátko ostříhanými tmavými vlasy. Trošku už začínala šedivět. Byla dost podobná Janě Štěpánkové, té herečce, a dost se i podobala většině jejích postav.. Jestli si pamatujete Takovou normální rodinku, tak taková nejspíš byla, když byla mladá.
Zato tchán vůbec nebyl žádný Peťulko, spi. Byl voják z povolání, plukovník letectva, v šestapadesáti ještě jako brus. Pokud Hanka lhala, a on o tomhle jejím úletu nevěděl, mohlo to být opravdu zajímavý. I když…Nejspíš, jak jsem ho znal, by jí zflákal prdel řemenem, mě by přerazil nos, a pak by nám oběma nalil panáka. Tím by to pro něj skončilo. A předpokládal by, že pro nás taky. I když…
Teď jsem si povzdechl já. Hanka se na mně zvědavě podívala. „Opravdu o tom Jarda ví?“ zeptal jsem se. „Máš strach?“ řekla pobaveně. „Neboj, skutečně to navrhnul on. Nikdy z těhle věcí nedělal vědu. Mohla bych ti vyprávět o mejdanech, na které jsme chodili. A ještě občas zajdeme… V tomhle ta naše holka po nás moc není.“ „Stejně nevím, jak se budu cítit, až večer přijedou,“ řekl jsem.
Večer přijeli a já se cítil docela normálně. Hanka s Marií byli v kuchyni, já s Honzíkem na zahradě, když mi tam Jarda přinesl panáka džinu jako aperitiv. Vždycky se smál, že celej pluk pije vodku, jenom on pije džin. Podal mi ho a pobaveně se na mě podíval. Trochu jsem ztuhl a on se rozesmál. Ale nic neřekl a já si netroufl o tom mluvit. Postavil prázdnou skleničku na zídku a začal si hrát s Honzíkem. Zvedl jsem ji a odnesl do domu.
V kuchyni byla jen Hanka. Políbila mě na tvář a řekla: „Zavolej kluky, bude večeře.“ Šel jsem zpátky do zahrady. Dům vrhal dlouhý stín přes trávník, ale betonové dlaždice za francouzským oknem byly ještě rozpálené od slunce. Ve vzduchu byl cítit dým a seno a koření z kuchyně a ženský pot a spousta dalších vůní, které jsem nedokázal rozpoznat… Pan plukovník zrovna plácal bábovičku a mě najednou přišlo všechno k smíchu. Připadal jsem si, jako když se vezu v pěkném autě na pěkný výlet, řídí někdo jiný, někdo jiný to taky platí, a já bych byl idiot, kdybych se zrovna teď pokoušel vystoupit.
