Učil jsem na tomhle gymnáziu už patnáct let, tak jsem tam měl mezi učiteli i žáky patřičnou autoritu. Tento rok vycházela jedné z mých studentek třetího ročníku čtyřka z jazyka českého a literatury a i když nepatřila k nejhorším ze třídy, přišla po poslední z písemných prací za mnou a ptala se, jak jí dopadla, že by to potřebovala vědět, protože nemůže mít na vysvědčení žádnou čtyřku a už vůbec ne z tohoto předmětu.
Odpověděl jsem, že nevím, že se na to nejdříve musím podívat a ona na mě, jestli bych nemohl teď. Do další hodiny zbývalo deset minut, tak jsem se nechal umluvit a šel si zanést věci do svého kabinetu. Následovala mě a když se zastavila u dveří, že tam počká, řekl jsem jí, aby tedy šla dál.
Posadil jsem se ke stolu, našel její práci mezi ostatními a opravil jí to. Potom jsem jí řekl, že to vychází tak na trojku a že ta tu konečnou známku nezmění. Ptala se, co má dělat a já jí na to řekl, že se má víc učit příště, místo běhání za klukama, protože jsem věděl, že s nějakým chodí. Chtěla, abych ji třeba vyzkoušel, že si to opravdu potřebuje zlepšit. Zeptal jsem se, jestli myslí ústní zkoušku, když ta písemná se jí nepodařila a ona na to, že ano.
Sjel jsem ji celou pomalu pohledem odshora dolu a zeptal se, jestli myslí, že pusou jí to půjde lépe a zadíval se jí na prsa. Odpověděla, že možná a já na to, že pusou je to většinou lepší než rukou a že by v osmnácti letech v tom mohla mít už praxi a usmál jsem se na ni. Teprve teď jí to došlo a zeptala se, jak to myslím. Já na ni zase s úsměvem, že to nechávám na ní, aby si to domyslela a že teď musím jít na další hodinu, tak když si to rozmyslí, tak ji tedy ještě můžu vyzkoušet, že tu dneska budu do šesti.
Přišla před pátou, po její poslední hodině a zeptala se zatím neutrálně, jakou známku potřebuje k tomu, aby neměla celkově čtyřku. Odpověděl jsem, že to jedna známka neopraví, ani kdyby to byla jednička, že potřebuje alespoň dvě dvojky, nebo jedničky, ale když se tak na ni dívám, tak dvojky už vidím, tak v tomhle případě celkově čtyři. Zeptala se, jakou známku by tedy mohla dostat, a tak jsem se zamyslel a na papírek napsal něco jakoby klasifikační stupnici a dal jí ho s tím, že ji podle ní ohodnotím. Dlouze si jej pročítala a pak řekla, že si ji mám vyzkoušet.
Řekl jsem jí, že při zkoušení ve třídě sedím a ona stojí, ale teď že to bude naopak. Dal jsem si před sebe židli a řekl jí, aby se posadila. Koukala na mě zespoda a já se jí zeptal, jestli mi řekne, jakou známku by chtěla, nebo jestli to bude překvapení a podíval jsem se na ten papírek, kde to bylo takhle:
ústní zkouška, ale ne do konce 3
ústní zkouška ale ne do konce + u toho nahoře bez 2 mínus
ústní zkouška do konce také 2 mínus
ústní zkouška do konce + u toho nahoře bez 2
ústní zkouška do konce s polykáním 1 mínus
ústní zkouška do konce s polykáním + u toho nahoře bez 1
Zeptala se mě nepřímo, jakou bych jí chtěl dát a já na to, že samozřejmě jedničku. Ona na to, že by ráda jedna mínus a já jí to odkýval, že dobře.
Zavřela oči, když jsem si rozepínal kalhoty, a tak jsem pak přistoupil blíž a sáhl jí na prsa alespoň přes tričko. Na to otevřela oči a sáhla mi na něj. Cítil jsem, jak se jí ruka třese strachy, nebo čím a řekl jí, ať se nebojí, že sem nikdo nepřijde. Těsně před tím, než si ho vzala do pusy, tak mě poprosila, abych jí řekl, než budu a pak zkouška začala.
Rychle se mi u ní v puse postavil a příjemně mi ho kouřila. Nechal jsem ji, aby sama ukázala, co umí, než jí vezmu hlavu do dlaní a navedu ji na rytmus, jaký mám rád, a přemýšlel, jestli mi to bude polykat průběžně, nebo až na konec. Koukal jsem na ni shora, jak mi po něm jezdí pusou a potichu se jí zeptal, jestli to má ráda do pusy.
Nepřestala kouřit, jen zavrtěla hlavou, že ne. Přemýšlel jsem nad tím, že když to nemá ráda, že to asi ani nepolyká a mně to chce spolknout jen kvůli té známce. Chvíli jsem mlčel a pak se ještě zeptal, jestli už to někdy polkla. Na to přestala, pořádně se nadechla a řekla, že ještě nikdy.
Chvíli jsem si už myslel, že už je s tím konec, ale pak mi ho zase vzala do pusy, tak jsem ji to nechal dělat a říkal si, že uvidím, jak to nakonec dopadne, ať mě vykouří, jak sama umí. Chvíli před koncem jsem jí řekl a ona na to zareagovala tak, že přestala a čekala, že už stříkám, ale já potřeboval ještě trochu, tak jsem jí párkrát lehle přirazil hlavu a řekl jí, že ještě ne, že ještě chvilku.
Ta chvilka se smrskla na tři pomalé přiražení pusou a už jsem do ní vystříkl. Nečekala to tak brzy, ale ustála to a nechala si to udělat do pusy. Přidržel jsem jí hlavu, dokud jsem neskončil a pak zašeptal: „Teď to spolkni!“
Pustila ho z pusy a rychle hledala v kapse papírový kapesník. Vytáhla ho, přiložila si jej na pusu a vyplivla to s úšklebkem do něj. Hned se začala omlouvat: „Promiňte, ale mně to nejde, já jsem chtěla, ale nemůžu…“
Řekl jsem, že to nevadí a nechal ji vstát. Díval jsem se jí zblízka do obličeje, jak si utírá pusu a sám jsem si ho utřel taky. Potom jsem si ho schoval do kalhot a šel si sednout za svůj stůl. Otevřel jsem si diář, kam jsem si psal prospěch studentů, nalistoval její stránku a vyzval ji, aby mi přinesla ten papírek.
Podíval jsem se do něj, zeptal se jí, jakou známku by měla dostat a podal jí ho zpět. Také se podívala a uznale řekla, že dvě mínus. Odsouhlasil jsem jí to a napsal známku. Potom jsem diář zavřel a řekl jí, že ani ta ústní nedopadla podle jejích a mých představ, tak ta druhá známka bude muset být 1 mínus, nebo 1. Dalším ústním přezkoušením toho ale nedosáhne a pro dnes jedna zkouška stejně stačí, a tak leda že bychom příště zkusili i zkoušku písemnou…