Rubrika: Petting

„A kruci,“ uteklo mi. Marie zvedla hlavu: „Co?“ Podíval jsem se na ni dolů. Když viděla, jak se tvářím, zapomněla na roztřesená kolena z našeho divokého milování a začala se zvedat. Mechanicky si přitom stahovala sukni dolů přes boky a upravovala tílko.

„No,“ zaváhal jsem, ale pak jsem pokračoval: „vypadá to, že nás Skoty viděl…“ „Viděl?“ Marie leknutím vytřeštila oči. Zírala na mě a postupně bledla. Nevím proč. Asi jí začalo docházet, že si právě nechala ode mě zvednout sukni a ošukat se v předklonu v kuchyni, když jsme měli vedle v místnosti hosta… Za nezavřenými dveřmi šmíráckého hosta, který to všechno viděl… Hosta, který jí osahává, kdykoli může a já se nedívám…

Najednou už mi ta představa vůbec nevadila. „Nojo, zahlídnul jsem jeho záda, když jsme skončili. Stál v předsíni,“ kývnul jsem tím směrem. Automaticky se tam podívala, v očích stále ten nevěřícný výraz. „Však ho znáš, prasáka, to muselo bejt pro něj něco!“ usmál jsem se spokojeně.

Podívala se na mě a zakroutila jakoby nevěřícně hlavou: „Tobě to snad vůbec nevadí…“ Pokrčil jsem rameny: „Jen ať se podivá, když to doma nemá.“ Přitisknul jsem se k ní a objal ji mazlivě kolem boků: „Takovou krasavici určitě ne.“ A s chutí jsem ji políbil. Žena mi to vášnivě oplatila, byl z toho polibek jako hrom, až se mi opět začal probouzet zip na poklopci.

Odtrhl jsem se a zkusil to trochu vydýchat: „Běž tam a řekni, že se převlíknu do něčeho pohodlnějšího, jo? Vždyť jsem to ještě nestihnul, co jsem přišel, měl jsem plný ruce práce…“ Znovu jsem ji políbil.

Smála se, ještě když se mi vysmekla, a vlníc na mě přehnaně svůdně boky vydala se za Skotym. Vyprovázel jsem ji pohledem, a jak jsem ji tak pozoroval, znovu jsem na ni dostával chuť. Mám tak krásnou ženu!

Místo do ložnice jsem se přikradl ke dveřím do obýváku a nakoukl dovnitř. Nechtěl jsem přijít o to, jak se bude Skoty po tom našem představení tvářit!

„Honza se šel převlíknout, bude tu hned,“ oznámila Marie. Podle tónu hlasu pořád ještě s úsměvem. Seděl zase v tom svém křesle zády ke kuchyni. Otočil se a já byl rád, že mě kryje nějaká ta převislá lodyha, co si Marie pěstovala po celém bytě. Skoty byl ve tváři celý červený a očima Marii vyloženě hltal. Byl tak vzrušenej, že se nedokázal hned ani vymáčknout.

„J-jo, dobrý, však je čas…,“ vypadlo z něj nakonec trhaně. Potvůrka Marie se zastavila těsně u boku křesla a starostlivě se k němu naklonila: „Není ti nic? Úplně hicuješ.“ A chtěla mu položit ruku na čelo.

Škubnul sebou, jako kdyby se leknul, že ho uhodí. Pak mu ale došlo, že se mu těžko uděje něco zlýho a trochu se uvolnil. S její rukou na svém čele našel starou kuráž: „Jsem v pohodě. To spíš ty mi připadáš celá rozhicovaná!“ A hned zvednul ruku, přitiskl ji na holé Mariino stehno a už byl nahoře pod sukní.

Marie se na něj shovívavě usmála a narovnala se: „Vidím, že ti fakt nic není.“ Jak tak stála těsně u křesla, Skoty se najednou prudce nahnul dopředu a druhou rukou zajel pod sukni taky. Každou dlaní hnětl jednu půlku jejího zadečku.

Byl tak vysoko s rukama, že předloktím trochu vyhrnoval kraj její sukně nahoru. Nos měl dvacet centimetrů od jejího klína a zíral na to místo tak urputně, jako by ho chtěl propálit. Pak jsem si všiml, že ji sice dál hladí, ale lokty vytáčí postupně nahoru, takže zvedá sukni pořád výš a výš.

Marie si dala ruce v bok a koukala se dolů na Skotyho se stejným výrazem, jako máma na malýho kluka, co dělá nějakou lumpárnu. Samozřejmě se ho vůbec nepokoušela nějak zastavit nebo usměrnit. Byli ke mně bokem, takže jsem mohl jen hádat, jaký výjev se to Skotymu postupně objevuje před očima.

Jak hladká kůže opálených stehen přechází do kůže stejně hladké, ale bělostné, sluncem nedotčené. Pak se najednou zčistajasna objeví světlé chmýří a s dalším posunutím rukou i celá ta lákavá štěrbinka, napůl schovaná mezi stehny, které jsou příliš blízko u sebe.

Přestože toho asi moc neviděl, Skoty na to zíral jako uhranutý. Pak najednou pustil její zadek a bez okolků jí zvedl sukni, kam až to šlo. „Rozkroč se,“ zachraptěl na ni. Marie sice trochu udiveně zakroutila hlavou, ale po chvilce váhání se opravdu trochu rozkročila. Jen natolik, aby teď viděl celý její rozkrok, porostlý jemnými, plavými chloupky.

Když je vzrušená, Marii se poštěváček nalije tak, že trčí ven jako malinký čuráček. Byl jsem si jistý, že právě na něj teď Skoty civí. Aniž by si to uvědomil, nakláněl se pomalu kupředu, aby byl co nejblíž. Marie to sledovala, pak pootevřela pusu, olízla si rty a ruce, dosud zapřené v bocích, se nenápadně přesunuly na její ňadra. Žmoulala si je a dráždila, zatímco Skoty dole pod její sukní chraptivě zavelel ještě jednou: „Rozkroč se ještě víc.“

Udělala to a navíc se zaklonila trochu dozadu a pánev vystrčila směrem k němu, aby měl pohled ještě lepší. Myslím, že to už se jí štěrbinka celá rozevřela, jako kvíteček, když čeká na oplodnění. Byla jistě vlhká, nejen z předchozího milování, ale i z toho, co mu zrovna teď dovolila. Měl jsem pocit, že cítím, jak voní, i já. Skoty tím musel být úplně omámený.

Najednou mi došlo, že jsem měl bejt pryč jen chvíli. Sice hodně nerad, ale vycouval jsem a bleskem se převlékl do domácího trika a kraťasů. Vzápětí na to jsem se vydal za nimi do obýváku, ale ještě v předsíni jsem spustil, aby věděli, že jdu: „Tak Skoty, co ti za to dám?“

Vstoupil jsem do obýváku a viděl Marii, jak právě mizí ve dveřích do kuchyně. Skoty se nápadně pomalu otáčel v křesle a ruce se mu trochu třásly, jak se snažil vzpamatovat a soustředit na mě.

„Moc toho nemáme, však víš, ale co můžu, to ti dám, chlape,“ naklonil jsem se k němu a plácl ho pořádně po rameni. „Mám radost!“ usmíval jsem se na něj, protože byl fakt roztomilej, jak se v něm vzrušení tlouklo s rozpaky a strachem. „No minimálně se se mnou napiješ,“ rozhodl jsem.

„Marie, dones nám panáky a tu slivovici z ledničky. Měla by bejt v mrazáku.“ Pak jsem se spokojeně uvelebil na gauči naproti Skotymu a pochlubil jsem se: „Dovezli nám ji z Moravy, kámoš se dušoval, že je to pravá slivovice, žádný slivky, prej je moc dobrá… Ještě jsem neměl důvod ji ochutnat, ale tvůj dar je víc než dobrej!“

Skoty byl chudák tak zpitomělej, že nezabral dokonce ani na tuhle nepokrytou sprosťárnu – aby on něco dával jen tak darem, notabene takovouhle bezvadnou věc, to se fakt ještě nestalo. Měl oči jen pro Marii, která nám celá rozevlátá a krásně růžovoučká už nesla tácek se třema sklenkama a lákavě orosenou flaškou plnou čirý tekutiny.

Stoupnul jsem si a nalil, co se vešlo. Láhev jsem dal na stůl, Skoty se vyštrachal taky na nohy. Ťukli jsme si a já pronesl: „Tak na ten dnešek!“ A překlopil to do sebe.

Kamarád nelhal, byla fakt výborná. Hřála celou cestu až dolů do žaludku, jakmile tam dorazila, vlna tepla se začala zase vracet zpátky, vzhůru celým tělem. Otevřeli jsme na sebe pusy a vychutnávali si to. Oba jsme stáli těsně u Marie. Natáhl jsem se a než stihla pořádně popadnout dech, objal jsem ji kolem pasu a políbil.

Nechtělo se mi jí pouštět, Marii se to taky líbilo. Pak jsem ucítil, jak s sebou trochu trhla. Vzápětí se na mě ještě o něco víc přitiskla a jazykem se mi začala dobývat až do krku.

Pootevřel jsem jedno oko. Skrz řasy jsem viděl Skotyho, stál těsně vedle, v jedný ruce prázdnýho prcka, druhou natahoval někam za Marii. On ji snad normálně hladí po zadku! Prolítlo mi hlavou. Ale nemohl sem se podívat.

Marie zvedla volnou ruku a ovinula mi ji kolem krku, mačkajíc mě ještě víc k sobě. Nechal jsem se a oči zase slastí přivřel. Najednou jsme se objímali v ruce pořád skleničky, který nikdo nestihl odložit. Raději jsem nesjížděl rukama dolů, nestál jsem o to nahmatat namísto hebounkého zadečku nějaký chlupatý, zrzavý pracky.

Marie se vlnila a tiskla se na mě celým tělem. Zdálo se mi, že úplně cítím, jak ji Skoty zezadu svírá a mačká na mě. Vrněla jako kočka a postupně mě přestávala tak zuřivě líbat, potřebovala se nadechnout.

Jen nerad jsem s tím přestával. Pohladil jsem ji po tváři a jenom zamrkal, když mi laškovně sevřela mezi zoubkama jeden prst. Koutkem oka jsem zahlédl Skotyho, jak na to zírá, zatímco hodně pomalu a neochotně od Marie odstupuje.

„Nono, neblázni, miláčku, uvádíme našeho hosta do rozpaků…,“ krotil jsem Marii a omluvně se na něho usmál. Jenom po mně tak střelil pohledem a hned se zas vrátil ke sledování jejího dmoucího poprsí a rozvlněných boků. Marie se už nijak zvlášť nesnažila skrývat své vzrušení. S významným úsměvem mi zatlačila do hrudi a donutila mě sednout.

Předkláněla se spolu se mnou, aby měla obličej pořád u mého. „Jakýpak rozpaky,“ předla u toho spokojeně: „Skoty přece tohle všechno dávno zná.“ Ohnutá, se zadkem vyšpuleným, se na něj otočila: „A ví, že se máme rádi, že jo, Skoty?“ Pak se otočila zpátky a začala mě beze spěchu, krásně a jemně líbat. Stejně, jako když se chystáme na milování…