Domluva s Alenou v kanceláři byla krátká. Má klíče od chaty své tchyně, chata bude přes víkend volná, alespoň v pátek večer a v sobotu bychom si mohli užít. Chtěl jsem Aleně říci mnoho důležitého, ale vrátila se její kolegyně, takže jsem rychle vyklidil pole. Telefonem jsme se pak dohodli, kde ji vyzvednu.
Pracoval jsem do osmi, domů se sotva doplazil a brzy usnul. Ráno jsem se probudil už v šest, zabalil si věci na víkend, v práci jsem byl od sedmi, takže když jsem odjížděl ve čtyři odpoledne směrem k jezeru, měl jsem za sebou kus práce. O to lepší se mi bude prožívat víkend. Alenu jsem nabral na křižovatce za sídlištěm a za chvíli jsme už uháněli mírně zaplněnou silnicí z města ven. Bylo mi krásně, očekával jsem pátek a sobotu plnou krásných zážitků, co jsem si mohl přát více. To jsem ovšem netušil, jak to dopadne.
Chata byla na pěkném místě u lesa. Všude okolo bylo prázdno a klid. Byl podzim, kdo by sem taky jezdil. Chata byla pěkná. Velká hala s krbem, ve kterém jsem hned zatopil, malá kuchyň a jídelna a zasklená terasa. Před ní nový bazén, teď ještě prázdný. Nahoře tři ložnice a koupelna.
Zabydleli jsme se hned, Alena uvařila večeři, k tomu láhev vína, pak ještě jedna, ale ta už u hořícího krbu. Pohoda. Alenka si na sebe oblékla krátkou sukni a tričko, které zdůrazňovalo její poprsí a odhalovalo pupík. Seděli jsme vedle sebe a pozorovali mlčky plameny. Já přemýšlel o tom, zda jí mám říci to, co jsem zjistil (pravděpodobně, jistotu jsem neměl) v Brně a ona se také zřejmě chystala k delšímu projevu. Nechal jsem ji mluvit první.
„Víš, měla bych ti říci něco více o mě, mém muži a tak, o všem, co se stalo před tím, než jsme se poznali. Možná pak pochopíš, proč se mezi námi stalo to, co se stalo a vůbec, proč se chovám právě takto.“ A začala.
Ze začátku jsem jí poslouchal s obvyklou mírou zájmu, postupně jsem ale zpozorněl a nakonec jsem už její slova doslova hltal a nemohl se dočkat, až mě pustí ke slovu a já budu moci říci to, co jsem měl na srdci. Alena vyprávěla jak se poznala se svým mužem. Jak ho vlastně jeho matka donutila aby si Alenu vzal. Ze začátku prý byl Karel milý a hodný. Alena byla, jak se jí přiznal, teprve jeho druhá žena, a protože i Alena neměla s muži příliš zkušeností, nepřikládala počátečním problémům v sexu nijak zvláštní váhu. Předpokládala, že se to časem spraví. Čas však utíkal a nespravilo se nic, spíše naopak. Alena jednou na jakémsi divokém mejdanu zažila první pořádnou soulož s pořádným chlapem a od té doby brala manželovo snažení spíše jako černou komedii. Komedii vzhledem k výkonům svého muže, černou podle toho, jak jí potom vždy bylo. Ani vztahy s tchyní nebyly ideální, což, vzhledem k četnosti jejich styků, taky na pohodě nepřidávalo. Tchýni navštěvovali takřka týdně, téměř vždy výhradně na její chatě, a i když je tu moc hezky, nikdy si to Alena moc neužívala. Manžel na svoji matce visí, dělá prakticky jen to, co řekne ona a v poslední době to vypadá, že zcela rezignoval na manželský život. Přes týden je v Brně, o víkendu minimálně jeden den na chatě. Dříve tam jezdili spolu s Alenou, nyní velmi často jede sám a tráví sobotu či neděli se svojí matkou. Možná se v tom všem odráží stará tragédie, při které následkem autonehody vozu, ve kterém jel Karel se svým otcem, otec zahynul. Karel pak trávil se svojí matkou a sestrou veškerý volný čas. No a život mezi dvěma ženami, starší a přísnou matkou a rozmazlovanou a hlídanou mladší sestrou, mu určitě na samostatnosti a mužské razanci nepřidal.
Pak ještě pokračovala o tom, jaká je tchýně a co všechno si dovoluje jak ke svému synovi, tak dokonce v poslední době i k Aleně. Jedině snad s Janičkou, tedy Karlovou sestrou si rozumí a občas si mají co říci. Je ale ještě mladá, minulý měsíc jí bylo patnáct. Už jsem poslouchal jen na půl ucha, protože mi to celé začínalo být více než jasné. Zvláště, když Alena zakončila svoje vyprávění tím, že je nakonec dobře, když jí Karel zavolal, že musí v Brně zůstat přes víkend a když nakonec zavolala i tchýně a požádala Alenu, zda by se nepostarala o Janičku, protože ona bude přes víkend služebně mimo.
„Tak jsem si řekla, že je to příležitost pro nás. Teď si budu moci tu zatracenou chatu užít s někým, kdo mi poskytne za jeden den více potěšení, než jsem si užila za pět let manželství.“ A přivinula se ke mně tak, že jsem cítil tlukot jejího srdce.
„Počkej Alenko, já ti taky musím něco říci. Tedy přesněji se tě na něco zeptat.“ Požádal jsem ji, zda nemá někde fotku tchýně, případně manžela. Ukázalo se, že chata je jimi doslova přecpaná. Když mi ji přinesla, jeden pohled stačil a bylo mi to jasné. Alenčin manžel se svojí matkou a chlapec a Věra z Helenina penzionu jsou stejné osoby. Polkl jsem na chvíli mlčel. Alenka zbystřila a začala na mě dorážet. V jednu chvíli jsem jí to chtěl říci, ale pak jsem si to rozmyslel. Na to je vždycky čas. Proč si teď kazit hezký večer. Zítra je taky den.
Zahrál jsem to do autu a začal se věnovat Aleniným kozičkám. Za chvíli už byla Alenka až na černé punčochy a lodičky nahá a já měl zabořenou hlavu do jejího klína a pečlivě vylizoval její kundičku. Trvalo jen chvíli a už se začal blížit její orgasmus. „Áááááááááách, děláš mi to hezky, óóóóóóóóóóóćh, pěkně mi ji lízej, lízej mi tu mojí píču, ááááááááááá, …“
„No to je tedy nádherný pohled.“ Zaburácel hlas za mými zády. Zvedl jsem oči a uviděl Aleny vytřeštěný zrak, který směřoval někam za mě. Otočil jsem se a uviděl jí. Věra.
„Tak to jsem tedy nečekala. Ty jsi se tedy pěkně vybarvila. Děvka, úplně obyčejná děvka. Pak to vaše manželství má k něčemu vypadat. Už se Karlovi nedivím, že s tebou nechce nic mít. Měl tě už dávno vypráskat, ale to on neumí. Tak to budu muset udělat já.“
Alena si rychle před nahé tělo dala svoje oblečení, ale v rozčilení se jí nedařilo svoji nahotu úspěšně skrývat. Celá se chvěla a bylo vidět, že je rozčilená dvakrát. Jednou pro to, že jí překvapila tchýně v choulostivé situaci a jednou proto, že jí zřejmě svým vstupem přerušila další z jejích úžasných orgasmů. Já jsem stál opodál, ani se nesnažil skrýt své ztopoření, které i přes kalhoty bylo více než zřetelné. Pozoroval jsem obě ženy, hlavně pak Věru, kterou jsem znal pochopitelně z jiné situace. Teď vypadala jako hrozná bohyně pomsty, ale občas v jejích očích probleskovalo něco jiného. To když se nemotorná snaha Aleny skrýt svoji nahotu minula účinkem a ona ukázala svojí kozičku nebo dokonce orosenou kundičku nebo když zabloudila zrakem k mému poklopci, kde se i přes to leknutí stále ještě skvěla obrovská boule mého stále ztopořeného čuráka.
„Tak vdaná paní si tu užívá? No hleďme. To jsem zvědavá, jak to vysvětlíš. Ostatně, jak bys to chtěla vysvětlovat. Není co. Myslím, že rozvod nebude žádný problém. Tedy pro nás, myslím mě a Karla, pro tebe bude určitě. Víš proč? Protože nedostaneš vůbec nic. Všechno, všechno co má Karel, je stále ještě moje.“
Alena stále seděla a snažila se schovat své nahé tělo. Bylo vidět, že toho má dost. Hrozně se mi chtělo jí pomoci, ale nevěděl jsem v té chvíli jak. Zmatkoval jsem, už v té chvíli jsem mohl účinně zasáhnout, ale nenapadlo mě to. To až později. Teď ještě měla trumfy v ruce Věra.
„Ale víte co, holoubci? Mám pro vás jeden návrh. Vidím, že jsem vás vyrušila v nejlepším. Nebudu na situaci nic měnit a využiju ji. Pokud budu nakonec spokojena, můžeme se domluvit a celé to nějak zprovodit ze světa. K všeobecné spokojenosti ovšem. To ale bude záležet jen a jen na vás. Tak poslouchejte.“ A spustila.
Zpočátku jsem nevěřil svým uším a Alena asi také ne. Jak Věra mluvila, postupně jsem začal věřit tomu, že to dopadne dobře. Sice nás to bude stát nějaký ten ústrk a ponížení, ale nakonec snad bude všechno v pořádku. V té chvíli jsme zapomněl na Alenu a když mě to napadlo, rychle jsem se na ní podíval. Uklidnil jsem se. Alena poslouchala svojí tchýni a jen lehce přikyvovala hlavou. O co šlo?
Věra nám navrhla, že si z nás na tento večer udělá jakési otroky, kteří ji splní každý její příkaz. Nemusíme se bát, nebudou to žádné krvavé orgie, i když nezaručuje, že nějaká ta rána nepadne. Pokud půjde všechno dobře, může se nám to dokonce i líbit. To nechá na nás. Ráno v osm všechno skončí a pak se všechno vrátí do původních kolejí. Tedy on (ukázala na mě) zmizí z tvého života a ty (ukázala na Alenu) se pěkně vrátíš k manželovi. A do konce života o tom, co se tady stalo nikdo neuslyší.
Počkal jsem co Alena, a když přikývla, souhlasil jsem taky. Byl jsem připraven udělat všechno pro to, abych ji ochránil. Navrhované řešení zatím nabízelo únosnou míru rizika. Pokud by mělo dojít k nějakým exesům, zakročím. Zatím uvidíme.
Začali jsme tím, že jsem se úplně svlékl a Věra mi zaklapla na zápěstích za zády želízka. To se mi nelíbilo, ale nechtěl jsem hned na začátku všechno pokazit. Alena zůstala tak jak byla a jejím prvním úkolem bylo maminku svléknout. Maminku, tak jí měla říkat ona, zatímco já jsme musel používat oslovení paní. Nahá byla ještě impozantnější. Znal jsem to tělo z penzionu, ale takhle zblízka to bylo jiné. Cítil jsem, že se mi i přes můj vnitřní nesouhlas začíná topořit čurák.
„Á, podívej Alenko, on mu stojí. To tě asi nemá moc rád, když ho vzruší pohled na jinou a ještě k tomu starší ženu. No vyzkoušíme, co dokáže.“ Posadila se do křesla ke krbu a poručila Aleně, aby jí masírovala záda. „A ty,“ kývla na mě, „mi prokážeš jinou službu.“ Nic dalšího neřekla, roztáhla nohy, přehodila je přes okraje křesla a pokývla hlavou směrem k rozkroku. Chvíli jsme stál a podíval se na Alenu. Ta kývla a tak jsem padl na kolena a zabořil svůj obličej rozkroku naší paní. Nečinil mi to žádné zvláštní potíže, takže už za chvilku Věra hlasitě vzdychala a házela s sebou. I mě to vzrušilo a když jsem se podíval na Alenku viděl jsem, že se natočila tak, aby si mohla alespoň trochu třít svůj poštěvák o opěradlo křesla. Šlo nám to všem třem docela dobře. Já se snažil nejvíc, takže za chvilku začala Věra vykřikovat a během pár vteřin se udělala. Můj obličej zaplavila mocná vlna štávy z její kundy, která nechutnala nijak zle. Poctivě jsem ji všechnu vysál, což Věře způsobilo další potěšení, takže se ke konci i trochu usmívala. Rychle se však vrátila ke svému přísnému a tvrdému výrazu. „Tak děťátka, docela jste mě pobavila, ale teď do práce.“
Přešli jsme do koupelny, kde musela Alena naší paní celou umýt. Zpočátku jí to příliš nešlo, hlavně, když se měla věnovat jejím intimním partiím. Věra na ní ale zvýšila hlas a Alena nakonec poslušně začala drhnout jak její kundu, tak i zadek. Bylo vidět, že překonala nějakou bariéru a od té chvíle její mytí nepostrádalo jistý erotický náboj. Přistoupila k tomu tak, že když jsem Věru utíral, což byla zase moje práce poté, co mi sundala pouta, byl nadlidský úkol vytřít jí do sucha mezi nohama. Postoupili jsme do kuchyně. Já a Alenou stále nazí, Věra v lehkém župánku.
„Dala bych si nějaký chleba.“ Alena ho nakrájí a ty namažeš. Ona může použít nůž, ale ty ne. Jen se svým nástrojem. Dali jsme se do toho, Alena krájela chleba a já, za pomoci jedné ruky, nabíral stojícím čurákem máslo a roztíral ho po krajících. Neobvyklá práce způsobila, že mi ztvrdnul ještě více. Alena pak chleby obložila s spolu s lahví vína předložila velitelce.
„Je tu ale nepořádek,“ ozvalo se od stolu. „Budete tu muset zamést. Jak to vám hned řeknu.“ Přípravy na úklid chvilku trvaly, ale pak už to šlo ráz na ráz. Já jsem měl zastrčenou rukojeť lopatky do zadku a seděl jsem na bobku připraven odnést to, co Alena zamete. Ta měla násadu smetáku zastrčenou ve své kundičce a snažila se dost krkolomnýn způsobem nahnat alespoň nějaké smetí směrem k mé lopatce. Působilo jí to jistě částečně bolest, ale opět postupně její grimasa z bolesti, přecházela do vzrušení. Ani mě ta neobvyklá práce nenechala chladného, takže jsme skončili já opět s zvrdlým čurákem a Alena s pěnou na chloupcích okolo svých stydkých pysků. Měl jsem sto chutí se na všechno vykašlat a zastrčit ho Alence mezi nohy a pěkně ji projet, ale ještě jsem se držel. Čekal jsme ostatně, co si ještě Věra vymyslí. A nebylo toho málo.
„Jste už oba dost staří, ale zajímalo by mě, jak to bylo, když jste byli v pubertě. Povídejte mi, co a jak jste se svým tělem dělali. Napřed ty,“ a ukázala na mě. „Můžeš si sednout a hned nám to ukazuj.“
Posadil jsem se na židli před stolem tak, aby na mě Věra viděla, natáhl nohy a začal. Zpočátku jsem se do řeči nutil a přemýšlel, co budu povídat, ale brzy mě přemohlo vzrušení a já se vrátil do dětských let. Vyprávěl jsem, jak jsem prodělal jedné noci první poluci. Jak jsem pak úplnou náhodou přišel na to, že když si třu svého čuráčka, je to moc příjemné a nakonec že přijde úžasné vyvrcholení, při kterém mi ze špičky stříká horká tekutina. Teprve později jsem se dozvěděl, o co jde a začal cílevědomě vyhledávat chvilky, kdy jsem si ho honil až do vyčerpání, často i pětkrát za den. Hned jsem to také začal předvádět.
„A povídej nám, co při tom děláš. A nešetři nás. Používej ty hrozné výrazy, ať vidíme, co jsi vlastně zač. A nezapoměň, že jsem tvoje paní.“ „Ano paní,“ začal jsem. „Teď si honím svého čuráka, přetahuju si předkožku nahoru a dolů. Mám ho úplně tvrdého a hrozně se mi to líbí. Honím si ho rád a těším se, až budu stříkat mrdku. Postříkám si s ní břicho. Áááááááááách, …“ začal jsem vzdychat, protože se opravdu blížilo vyvrcholení. „Ne břicho, nastříkáš si to do dlaně a pak to vypiješ.“ Kývl jsem jen hlavou, když to na mě přišlo. Stříkal jsem mocně, brzy byla moje dlaň plná. Trochu jsme zaváhal, ale nakonec jsem všechno spolkl. Další dávky mi mezitím postříkali břicho a stékaly mi po chloupcích okolo koulí na stehna. „Rychle to setři s slízej.“ Poručila mi. Poslechl jsem a seděl dál v křesle.
„Á, a co se to děje tady?“ otočila se Věra na Alenu. Ta stála vedle mne a pochopitelně mě celou dobu upřeně pozorovala. Z výrazu tváře, jejího zrychleného dechu, tvrdých bradavek i mokré cestičce, kterou vytvářela vytékající šťáva na jejích stehnech, bylo jasné, že to nebude dlouho trvat a ona nám předvede orgasmu jen tak, z ničeho nic. Věra to pochopila také a bylo vidět, že takhle to nechce. „Rychle,“ křikla na mě, „pohoň jí píču, ať se udělá.“
Přiskočil jsem a začal hladit Alenu mez stydkými pysky. Lehce pokrčila nohy a rozevřela stehna a v tom okamžiku jí zasáhl potlačovaný orgasmus. Vykřikla a její stehna zaplavil proud další šťávy. Stála dál a jen se trochu chvěla, zatímco orgasmus pomalu dozníval. Věra ještě chvíli počkala a pak jí přikázala sednout si na židli, kdem jse se před chvílí udělal já. Alena jí poslechla a vzápětí začala předvádět to, co dělala, když byla ještě malá holčička.
Alena to pojala skutečně didakticky. Nejdřívě se hladila po celém těle, hlavně horní části. Dlohou dobu věnovala kozičkám a hlavně bradavkám. To jí dostalo do obvyklého stavu, výtok z její kundy opět zesíl a ona začala hlasitě dýchat. Pak vstala ze židle a šla do dřepu ve kterém doširoka roztáhla stehna. Otevřel se pohled na její krásnou kundičku. Nejprve začala nesměle přejížděť po velkých pyscích, občas zabloudila k poštěváku, aby pak u něj na dlouhou dobu zůstala. Nejdřívě ho dráždila pouze lehkým střídavým tlakem, později krouživými pohyby, nakonec ho obnažila tak, že ho mohla vzít mezi palec a ukazováček a kroutit s ním ze strany na stranu. To už se dostávala do varu.
„Óóóóóóóóóóch, hmmmm, ááááááááách, …,“ vzdychala a stupňovala svoje tempo. Začala se rozhlížet po místnosti až její zrak padl na velkou a silnou ozdobnou svíčku. Rychle se postavila, vytrhla svíčku ze stojanu a položila se na zem. Roztáhla nohy a začala svíčku rvát dovnitř. Normálně by se tam nedostala, ale po tom všem, co ten večer zažila, tam po menším úsilí zajela jak po másle. Vzápětí z ní začala divoce jezdit sem a tam. „Ááááááááááách, já si jí honím, no to je krásnééééééé, …, ááááááááááááá, jéééééééé, óóóóóóóóóóóóch, já…, já…, já už b u d u…“ Poslední slova už křičela na plný plyn. Z kundy jí stříkala šťáva a já opět cítil tuhnoucího čuráka. Napadlo mne, že to nemůžeme dlouho vydržet. Hlavně Alena. Její orgasmy byly zničující a vždy po jeho konci měla co dělat, aby se uvedla do přijatelného stavu. Teď taky. Přestala křičet, ležela nahá bezvládně na studené podlaze a mě jí bylo strašně líto. Udělal jsem krok k ní a pozoroval, co na to Věra. Nevšímala si mě, takže jsem ji mohl zvednout a posadit zpátky na židli. Hlasitě odychovala a ještě se celá chvěla.
„Tak a pojď sem.“ Uslyšel jsem další rozkaz. Otočil jsem se a uviděl, jak Věra sedí na židli, její župan leží vedle a ona, nohy roztažené si přejíždí po své obrovské kundě. „Teď mi to uděláš. A pořádně, ať jsem spokojená.“ Postavila se, lehla si na stůl a roztáhla nohy. Přímo proti mě se teď šklebila její kunda, mokrá tak, že se na hraně stolu začala tvořit malá louže, která odkapávala na podlahu. Což o to, dal bych si ještě říci. Ale co Alena? Otočil jsem se na ní, ale ta potvora už zase seděla vzpřímeně a s plamínky v očích na mě kývala. Čurák mi ještě úplně nestál, Věra si toho všimla a křikla na Alenu. „Dělej děvko, pohoň mu ho, ať mě taky může obsloužit.“
To už mě zvedlo adrenalin, ale ještě jsem se ovládl, i když už jsem věděl, že panování paní Věry se chýlí ke konci. Už jsem věděl, že s tím brzy bude konec. Ale ještě jedno jsem chtěl dokončit. Chtěl jsem ošukat tu starou bestii, ošukat tak, aby na to nazapomněla. Alena přiskočila, vzala mi ho do ruky a párkrát přejela nahoru a dolů. To stačilo, aby se můj čurák znovu postavil. Přistoupil jsem mezi stehna Věry a nasadil ho na kraj rozšklebené kundy. Chvíli jsem jím přejížděl nahoru a dolů, načež ona začala zběsile pokřikovat. „Tak dělej, dělej ty čuráku, vraž mi ho tam.“
Na nic jsem nečekal a zarazil ho dovnitř. Jen hekla a já začal pomalými a dlouhými tahy přirážet. Dával jsem si záležet, abych jí projížděl pěkně celou. To co jsem s ní chtěl udělat mi dodalo sílu a já měl čuráka mimořádně ztopořeného a tvrdého. Skoro bych řekl, že v tom byly nějaké čáry. Jezdil jsem z jedné krajní polohy do druhé a se zakloněnou hlavou myslel na všechno možné, jen ne na to, že šukám. Myslel jsem na práci, na to, že musím doma vymalovat, na blížící se zimu a radosti i starosti s tím spojené, zkrátka na úplně normální věci. Dostal jsem se do očekávaného stavu brzy. Čurák mi stál jak telegrafní sloup, já pravidelnými a dlouhými tahy píchal do kundy před sebou a…, a to bylo vše. Znal jsem ten stav a věděl, že v něm můžu vydržet jak dlouho chci. Tedy ne jak dlouho chci, to jsem ještě nevyzkoušel, ale velmi, velmi dlouho určitě. A toho jsem se snažil využít.
Věra z počátku spolupracovala, snažila se přirážet, i když to na stole šlo velmi těžko. Za chvíli už bylo vidět, že to na ní přichází. Začala s sebou házet, její težké kozy lítaly ze strany na stranu a ona do toho spustila. „No tak dělej, dělej, mrdej mě, protáhni mi kundu pěkně hluboko, óóóóóóóóóóćh, to se mi líbí, ááááááááááách, …“ Alena na ní zírala s vytřeštěnýma očima, takhle svojí přísnou tchýni asi často nevídala.
