Ještě ten samý den jsem usilovně přemýšlela co by mělo být mým dalším krokem abych se zbavila stydlivosti. Sice už jsem se odvážila poznat své tělo a to velmi podrobně, ale velká dávka stydlivosti vůči ostatním ve mne pořád byla. Stále jsem si nedokázala představit, že bych se svlékla třeba jen do spodního prádla před někým jiným.
Naše rodina je poměrně typická, kromě obou rodičů mám ještě o rok mladšího bratra. Máme klasický sourozenecký vztah, tedy nijak obzvlášť dobře spolu nevycházíme. Přesto mne u večeře napadlo, že by se mohl stát mým prvním obětním beránkem pro další krok v mém vývoji. Hlavně z toho důvodu, že ho přece jen znám víc než třeba spolužáky ve škole. Nechtěla jsem samozřejmě provádět nic extrémního abych pak neměla problém u rodičů, ale malý pokus mě napadl.
Máme s bratrem dohromady jeden pokoj, dvě oddělené postele na každé straně jedna. Chtěla jsem večer před spaním vyzkoušet, jestli se dokážu před bratrem objevit jen v kalhotkách aniž bych pocítila nějaký stud. Nešlo mi však o to, aby mne viděl, ale pouze o to jestli se odvážím se před ním takhle odhalit.
Naplánovala jsem si takovou malou akci až půjdeme spát. Většinou spím v pyžamu pod kterým samozřejmé nenosím spodní prádlo, ale dnes jsem udělala výjimku a kalhotky si vzala.
Když jsme s bratrem ulehli a zhasnulo světlo, tak jsem si nenápadně pod dekou svlékla spodní díl pyžama. Opatrně jsem si vyndala z jednoho ucha náušnici a hodila ji na zem vedle postele. Teď bylo potřeba provést finální nejtěžší krok.
Ležela jsem asi minutu a dodávala si odvahu různými teoriemi co by se mohlo stát a co tím získám. Opět jsem začala pociťovat to známé příjemné mravenčení mezi nohama a chvíli se jen tak přes kalhotky hladila v rozkroku. Při představě, že mne bratr uvidí jen v kalhotkách, získalo vzrušení převahu nad strachem a já se rozhodla.
Rychle jsem ze sebe odkryla deku, vstala z postele a rozsvítila světlo. Bratr na mě mžoural a stěžoval si co to dělám. Rychle jsem mu odvětila, že mi vypadla náušnice a potřebuju jí najít. Hned jsem se vydala k posteli a kleknula si na kolena zády k bratrově posteli.
Cítila jsem poměrně velké uspokojení z toho co právě dělám a měla jsem radost, že jsem to dokázala. Měla jsem nutkání se zase pohladit mezi nohama, ale na to už jsem nenašla dost odvahy. Raději jsem rychle zvedla náušnici ze země, zhasnula světlo a vrátila se do postele.
Měla jsem chuť si hrát se svojí štěrbinkou, ale bála jsem se, že bych křičela a měla pak problémy. Raději jsem přemýšlela co budu dělat zítra a u toho usnula.
Druhý den ráno po probuzení jsem se cítila velmi příjemně odpočatá. Vyskočila jsem rychle z postele. Bratr, který zrovna také vstával a seděl na posteli, na mě zůstal koukat.
Chvíli jsem nechápala proč, ale pak jsem si uvědomila, že na sobě stále nemám spodní díl pyžama a stojím tedy před ním jen v kalhotkách. Dělala jsem jakoby nic a raději odešla do koupelny.
Po ranní hygieně jsem přemýšlela co si vezmu na sebe. Našla jsem si bílé tričko, které jsem před pár lety zahodila, s tím, že už je malé. Dnes mi bylo tak akorát aby více vynikly mé horní partie. K tomu jsem našla jeden starší červený svetr. Pod džíny jsem si oblékla jediné bílé kalhotky bez nějakých dětských motivů, které jsem našla. Časem bych si měla koupit nějaké nové, které se více hodí k dívce, která se přestává stydět. Nakonec jsem si taky poprvé přibalila oblečení na tělocvik.
Ve škole vše probíhalo vcelku normálně, nikdo si ani nevšiml mé drobné proměny v oblékání a neoslovil mne mojí novou přezdívkou.
Brzy přišla na řadu hodina tělocviku, na kterou jsem čekala. Učitel byl překvapený, že chci cvičit, ale nebránil mi. Holky ze třídy po mě taky zvláštně koukaly když jsem přišla za nima do šatny.
Odložila jsem si batoh na lavičku a sedla si vedle něj. Psychicky jsem se připravovala na mé první odhalení před cizími osobami a koukala po jiných holkách.
Některé už byly svlečené jen do kalhotek a všimla jsem si, že ty kopečky na hrudi mají navíc zakryté nějakým dalším kusem oblečení, takové hezké krajkované košíčky. Pomyslela jsem si, že si to taky musím pořídit.
Dlouho už jsem pak nerozmýšlela a svlékla si svetr a tričko a odhalila tak své kopečky s vystouplými špuntíky. Samozřejmě to neušlo pozornosti a zahlédla jsem pár zvědavých očí, ale dělala jsem jakoby nic a oblékla si horní díl od úboru.
Se spodní částí to bylo podobné, ale už to nevyvolalo takové reakce neboť jsem měla kalhotky jako ostatní. Pak jsme konečně šly do tělocvičny na mojí první hodinu tělesné výchovy.
Nejprve jsme na pokyn učitele běhaly kolem tělocvičny a došlo mi k čemu jsou dobré ty krajkované košíčky. Při běhu mi ty moje kopečky směšně poskakovaly nahoru a dolu a špuntíky se třely o tílko, což vyvolávalo další příjemné pocity. Ne, že by mi to vadilo, ale ostatním by to mohlo připadat zvláštní.
Pak přišel na řadu šplh po tyči. Když jsem se rozkrokem přitiskla na studenou kovovou tyč, tak mě to trochu zchladilo, ale následný šplh a tření mě opět rozpalovalo.
Cítila jsem, že začínám trochu vlhnout. Ta moje stydlivější část se obávala aby si toho nikdo nevšiml, ale ta odvážnější polovina nakonec zvítězila a já si to skutečně vychutnávala. Byla jsem ráda, že vlhnu.
Když jsme došplhaly, tak jsem si nenápadně sáhla do rozkroku a ucítila jsem tam mokrou skvrnu. Učitel ohlásil další cvičení a to sklapovačky. Byly jsme rozděleny do dvojic aby jedna holka mohla držet nohy té co bude posilovat břišní svalstvo. Mě byla do dvojice vybrána malá hubená blondýnka jménem Petra, zatím jsem se s ní příliš neznala, ale to se mělo asi brzy změnit.
Jako první jsem chtěla cvičit já. Lehla jsem si tedy na záda, pokrčila nohy v kolenou a trochu je dala od sebe jak nám řekl profesor. Petra si kleknula přede mne a chytla mě rukama za nárty nohou.
Dala jsem si ruce pod hlavu a začala se pomalu zvedat. Koukala jsem se jí při tom do očí. Zanedlouho jsem si všimla, že její pohled občas zabloudí do mého rozkroku. Usmívala jsem se na ní jako bych o tom nevěděla, ale podle výrazu v jejím obličeji moc dobře věděla o co jde a usmála se na mě také.
Učitel pak nařídil výměnu, takže jsem se mohla podívat i do jejího rozkroku. Vlhká tam vůbec nebyla, ale přesto mne ten pohled opět trochu vzrušil. Následovalo ještě pár nudných cviků než zazvonilo na přestávku.
Přesunuly jsme se do šatny a holky se začaly převlékat. Pozorovala jsem co bude dělat Petra. Zřejmě měla něco v plánu, protože s převlékáním nepospíchala stejně jako já.
Když ostatní holky opustily šatnu, byly jsme obě stále ve cvičebním úboru. Petra se rozhlédla kolem jestli už je šatna skutečně prázdná a vydala se směrem ke mně.
Hned začala mluvit o tom, že jsem jí hodně překvapila, že ještě neviděla nikoho aby takhle zvlhnul při tělocviku. Vyprávěla jsem jí svůj velmi krátký příběh, který se stal od včerejšího odpoledne, ale vynechala jsem akci s bratrem a ani jsem nezacházela příliš do detailů v mých experimentech, nevěděla jsem nakolik jí můžu věřit. Ona pak přišla s konstatováním, že jsem exhibicionistka.
Koukala jsem na ní a nechápala co to je. Vysvětlila mi, že to jsou lidé, kteří pociťují potěšení a vzrušení, pokud je někdo cizí pozoruje a je to v podstatě pravý opak mé nové přezdívky.
Byla jsem ráda, že už nejsem Stydlivka, ale nebyla jsem si úplné jistá jestli být exhibicionistka je lepší. Petra mi to však potvrdila, že lepší to rozhodně je, protože si užiju daleko více srandy než kdybych se neustále styděla. Aby si prý byla úplné jistá, tak mi řekla, ať jí ukážu mojí kundičku.
Opět jsem se nechápavě zeptala co to je, tak mi řekla, že to je jiný výraz pro štěrbinku. Když mi došlo, co po mě chce, tak jsem v celém těle ucítila takový zvláštní příjemný pocit. Petra mi řekla, že je to naprosto v pořádku, to prý jen potvrzuje moje exhibicionistické sklony.
Chvíli jsem ještě váhala, ale pak jsem si stoupla čelem k ní a pomalu stáhla spodní díl úboru ze svých boků. Bez dalšího rozmýšlení jsem svlékla i kalhotky a Petře se tak naskytl pohled na mojí ochlupenou kundičku.
Fascinovaně hleděla mezi mé nohy několik sekund, pak oči odtrhla a řekla mi ať jí ukážu kozičky. Došlo mi, že tím asi myslí ty zvláštní kopečky na hrudi, tak jsem si sundala i horní část cvičebního úboru. Její úsměv mi dal najevo, že jsem to pochopila správně.
Stála jsem v šatně tělocvičny úplné nahá a bylo mi moc dobře. Pociťovala jsem i určitou dávku adrenalinu ze strachu kdyby náhodou někdo do šatny přišel a viděl mě jak své tělo ukazuji mojí nové kamarádce. Pak ale naše malé dobrodružství přerušilo zvonění. Musela jsem se rychle obléci, ale jelikož kalhotky byly úplné mokré, vzala jsem si přímo džíny. Nebylo to moc příjemné, ale musela jsem to vydržet.
Počkala jsem až se převlékne i Petra a pak jsme spolu vyrazily do třídy. Cestou jsem Petru požádala jestli by po škole nechtěla jít se mnou domů a naučit mě nějaká další slova, která se používají, protože jsem očividně měla mezery ve vzdělání. S radostí souhlasila a obě jsme se těšily až bude konec školy…